Pavel Molnár (Pavel Molnar)

  umělecký sklář

(*1940  Vojnice, dnes ČR) 

Chceme-li najít příklad současného evropského občana a kosmopolity, můžeme ho spatřovat právě v Pavlu Molnárovi. Pro něho je Evropa a vlastně i celý svět bez hranic a rozdílů. Narodil se v Maďarsku, asi dvacet let žil v tehdejším Československu, nejprve na Slovensku , posléze v Čechách, pak se na pětatřicet let usadil v Německu, a v současné době přesídlili se svou německou manželkou do Českého Krumlova

Když Pavel Molnár opustil Československo přišel do Německa, dokázal, ač částečně samouk, obohatit sklářskou scénu nejen v západním Německu, ale i v zahraničí osobním přínosem jako umělec, novátor, řemeslník, obchodník, učitel i kulturní činitel v oboru foukaného skla nad kahanem.

Odborníci označují Pavla Molnára za průkopníka německého studiového skla a řadí ho k nejkreativnějším designérům skla v Německu.

Za posledních třicet let si Pavel Molnár získal v německém uměleckém sklářství skutečně velké jméno. Jen málokterá velká mezinárodní výstava by se obešla bez jeho účasti a jeho sklářská díla najdeme ve sbírkách mnoha význačných muzeí nejen v Německu, ale  i ve Francii, Rakousku, Nizozemí, Velké Británii, Japonsku i USA.

Pavel Molnár opustil někdejší Československo v roce 1965, když překročil hranice Jugoslávie. O osobních pohnutkách svého rozhodnutí nikdy nemluvil; nicméně jako hluboce věřící člověk musel mít problémy s úřady. To byl velmi pravděpodobně jeden z hlavních důvodů, proč celá jeho rodina nakonec odešla do exilu.

Ještě v Československu se tento výtvarník vyučil „foukačem technického skla“ (laboratorního varného skla) a v roce 1960 zakončil studium na Střední odborné sklářské škole v Železném Brodě maturitou. Několik let pak pracoval v průmyslových podnicích, nejprve doma a později v západním Německu.

V roce 1968 si Pavel Molnár zřídil první ateliér a začal pracovat jako externí zaměstnanec Německého muzea v Mnichově. To byl vynikající precedens k jeho zcela nové produkci, která vznikla později. Jeho první dílo koupilo již na konci 60. let Coburgské muzeum. K významnému obratu v Molnárově sklářské tvorbě pak došlo v roce 1974, kdy obdržel výroční cenu Danner’s Art Foundation v Mnichově. Tím na sebe upoutal pozornost sběratelů skla.

V roce 1977 shodou šťastných okolností Pavel Molnár objevil a koupil nemovitost na předměstí Barsbüttel blízko Hamburku, která skýtala ideální prostory pro vybudování bytů, dílen, skladů  a galerie. Získal tak vynikající podmínky jak pro další rozvoj individuální tvorby, tak zároveň  pro produkci větších sérií, jimiž zajišťoval příjem pro rodinnou firmu. Sklo vyráběné v této dílně bylo signováno značkou „Atelier Molnar“. Toto místo se brzy stalo jakýmsi sklářským centrem severního Německa.

V roce 1981 se Pavel Molnár rozhodl přijímat do své dílny učně. Od té doby absolvovalo tříletou výuku skla tvarovaného nad kahanem v Barsbüttelu sedm mladých lidí. Kromě těchto kurzů Pavel Molnár také organizoval letní školy

V  kombinaci hutního a nad kahanem tvarovaného skla našel Pavel Molnár nové formy svého osobního vyjádření a byl průkopníkem nové metody užívané v Německu: jak zkombinovat motivy skla tvarovaného nad kahanem s litým sklem do forem.



Vytvořeno pomocí Mozello - nejsnadnějšího nástroje na tworbu webů na světě.

 .